Kulda Stanislav

    Stanislav Kulda od svých učňovských let 1972–1975, která strávil v polygrafickém závodě Severografia, n. p., získával znalosti a zkušenosti v řemesle litografa. Ve svém úsilí pokračoval na Střední odborné škole výtvarné v Praze na Hollarově náměstí. Přínosné bylo – pro mladého, začínajícího výtvarníka – setkání s Oldřichem Hlavsou, Vratislavem Plačkou a později i Karlem Šafářem. 

    Od 70. let do poloviny 90. let 20. století se Kulda výrazně projevoval kresbou a malbou. Spontánní kresba se mu stala způsobem dokumentování a zaznamenávání prchavých okamžiků běžného života. Je zákonité, že tento autentický materiál se stával často podnětem pro malbu, nicméně svou bezprostředností a neopakovatelností mnohdy obstojí i jako plnohodnotné dílo.

     V polovině 90. let se Kulda začíná opět věnovat litografii. S plným nasazením kreslí po kameni, vede jemnou linku, jež se dynamicky proměňuje a vrcholí v expresívní extázi.  Pro jeho malířskou i grafickou tvorbu jsou typická témata rychlých automobilů, létacích či parních strojů.

     Prostřednictvím těchto atributů se vyznává z obdivu ke konstrukčním principům techniky. Ale technika Kuldovi umožňuje také útěky – reálné i imaginární. Proto v autorské tvorbě nalézáme místa, která navštívil (Paříž, Benátky, New York), ale i ta, jež se zjevují v jeho mysli. Objevujeme vnitřní vesmíry přeplněné sny, vzpomínkami a touhami. Barevná harmonie otisků kamene společně s virtuózní kresbou dávají vzniknout osobitým grafickým listům, zprostředkovávajícím autorův svět vášní, absurdit, pochybností i depresí.

      Kromě velkého množství technických strojů a mobilů objevujeme v díle celou řadu portrétů. Lidské tváře, nejen významných osobností (W. A. Mozart, Antonín Dvořák, Bohumil Hrabal, Sigmund Freud), se staly námětem k tvůrčímu zpracování. Stanislava Kuldu nezajímá pouze proměna fyzická. Pokouší se proniknout pod povrch a vystihnout tak celkový charakter osobnosti. Ze zobrazených obličejů můžeme číst radost, vzdor, ale i bolest a vnitřní neklid.

       Zpočátku se v grafice opíral o barevnou zkušenost z malby. Naproti tomu je malířská forma poslední doby výrazně ovlivněna právě litografií. Rukopis se uvolňuje. Barevná škála se projasňuje a inklinuje k modrým, klidným valérům. Jejich ucelená struktura je narušena mechanickými zásahy vrypů či kresby a obohacena akcenty výrazných tónů červené.